nacházíte se na webu irokezove.unas.cz > v sekci kultura

 

Sněžní hadi

 

Sněžní hadi byla oblíbená zimní irokézská hra. Ideálními podmínkami pro hru bylo suché mrazivé počasí s dostatečnou sněhovou pokrývkou. Vlastním herním náčiním -hadem- byla dřevěná hůlka silná několik centimetrů a dlouhá až tři metry se silnější špičkou a ke konci se zužující. Tento had byl vrhán

kresba Jesseho Cornplantera z roku 1905

do koryta vytvořeného ve sněhu. Aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku a had se doplazil co nejdále, natíral se had, podobně jako skluznice lyží, různými mazadly. Nejpoužívanějším byl zvířecí tuk. Někdy se dokonce uvádí, že pro dosažení maximálního úspěchu se na každý typ sněhu používal tuk z jiného zvířete a had z jiného dřeva, nejčastěji je však uvedeno medvědí sádlo a jasanový had. Koryto bylo vytvořeno kládou taženou sněhem. Kláda musela být úplně hladká a táhla se korytem několikrát za sebou, aby se stěny úplně vyhladily. Sebemenší nerovnost, či kousek ledu, totiž ve velké rychlosti může způsobit vyskočení hada z dráhy. Dráha také musí být dostatečně dlouhá, neboť nejlepší hráči dovedou dobrého hada vrhnout do vzdálenosti mnoha desítek metrů. Způsobů vrhání hada je mnoho a každému vyhovuje jiný, ale asi nejrozšířenější je chytit hada uprostřed mezi palec a ukazováček jedné ruky a opřít koncem o pokrčený ukazovák druhé ruky, poté se krátce rozběhnout, rozmáchnout rukama dozadu a co nejsilněji hada vymrštit do žlabu.

Tyč pohybující se během pohybu v dráze i ze strany na stranu skutečně připomíná plazícího se hada, dokonce se někdy i trochu zvedne tlustá špička, jako by had zvedal hlavu a rozhlížel se po okolí, odtud tedy název sněžný had. Poté co se had se syčivým zvukem doplazí, označí rozhodčí místo čarou ve sněhu, nebo klackem. Během hry nesmí na hady sahat nikdo kromě hráčů a rozhodčího, jelikož se říká, že to by hada otrávili. Někde jsem se dočetl, že se hadi během tání sněhů pálili, neboť se věřilo, že na jaře by se proměnili v hady skutečné, ale daleko častěji je zmiňováno, že hadi byli pečlivě zabaleni a uschováni na půdách dlouhých domů do příští zimy. Tato varianta se mi zdá mnohem pravděpodobnější, jelikož vyhlášení hráči měli často celé sady hadů, kteří byli i zdobeni. Často se používala ozdobná řezba na hřbetě, či kousky perleti jako oči. Za zmínku na závěr ještě určitě stojí, že na mnoha obrázcích které jsem viděl byl ten který vrhal hada navzdory zimě svlečen pouze do bederní roušky, nebo alespoň do půl těla.

 

Awe