nacházíte se na webu irokezove.unas.cz > v sekci kultura

 

Rozhovor s Irvingem Powlessem mladším

 

Sedím  na gauči a dívám se na dřevěnou kondolenční hůlku sačemů visící na zdi srubu mezi fotkami z lakrosových turnajů. Urostlý muž mi přináší mošt. Je 22.00, čas na návštěvu jednoho ze sačemů Onondagů - Irvinga Powlesse mladšího.

            Irving Powless je z klanu bobra a také jej jako náčelník zastupuje. Je ovšem také hlavním sekretářem Onondagů, strážcem wampumů a společně s Orenem Lyonsem "oficiálním mluvčím" irokézské konfederace. Ale hlavně, je to veselý a vtipný člověk, který dokáže výborně vyprávět a stejně jako ostatní náčelníci dobře sloužit svým lidem.

            Irving je syn Irvinga Powlesse staršího, který už nežije, ale jehož slova jsme ve Wampumu Neskenonu zveřejnili (1995/6).

            Ráda bych vám předala něco z jeho vyprávění. (Protože si na mě Irving vždy našel čas, shrnuji více návštěv do jedné.)

 

Jsem Onondaga, Haudenosaunee. Náležím ke klanu bobra. Od dětství nosím jméno Chawhdayguywhawdayah, které však náleží klanu vlka. To jméno znamená ´Kamkoliv jdu, vše bude rovnocenné´. Jako náčelník, zástupce mého klanu, mám titul Dayhawtgawdoes. Moje obě jména jsou tak stará jako je Liga Irokézů. A až odejdu, někdo jiný bude nosit jedno z mých jmen. Někdo bude zvolen za náčelníka Onondagů za klan bobra. A nějaké dítě z klanu vlka bude pojmenováno Chawhdayguywhawdayah.

Angličané nás nazývali Pěti národy a Francouzi Irokézové. Byli neschopní říci Haudenosaunee. Není těžké to vyslovit. Ale Haudenosaunee [Hodinošóní] neexistuje v učebnicích. Píše se tam o Pěti národech. Poté, co se k nám připojili Tuskarorové v 18. století, se o nás hovořilo jako o Šesti národech. Nikdo nám neříkal Haudenosaunee. Tak jsme se ale vždy sami nazývali. Haudenosaunee, Onondagové a Ongwehoweh. Ongwehoweh znamená opravdoví lidé, lidé země.

 

Dokud tráva bude zelená

Irving odchází a po chvilce přináší malý balíček a rozbaluje jelenici. Podává mi jeden z velice známých a vůbec nejstarších dochovaných wampumových pásů Irokézů - Guswenta - wampum zachycující smlouvu mezi Haudenosaunee (Irokézi) a Holanďany ze 17. století.  K tomuto bílému wampumu, na němž jsou dvě souběžné řady fialových korálků, říká.

Wampumy používáme jako záznam událostí, jako poselství a jako symbol identity.  Proto jsme i smlouvu s Holanďany zaznamenali ve formě wampumového pásu. Protože jsme se tenkrát setkali pro zdraví a dobrou budoucnost našich lidí, bylo nutné, aby naše ujednání platilo navždy.

            Navždy znamenalo ´Tak dlouho jako bude tráva zelená, dokud voda poteče z kopců, dokud slunce bude vycházet na východě a zapadat na západě´. To bylo poprvé, kdy byla tato slova vyřčena. Nyní je můžete slyšet ve filmech a při různých příležitostech. USA tato slova používala při uzavírání smluv v 19. století. Dnes slunce stále zapadá na západě, tak jako v 17. století. Tráva je stále zelená. Potok blízko mého domu ještě teče. Nic se nezměnilo. Tento wampum je záznam našich slov a slibů. Ale kde je jejich kousek papíru?

Mezi dvěma pruhy symbolizujícími nás a Holanďany jsou tři pruhy z bílých korálků. První symbolizuje mír, druhý přátelství a třetí navždy. Jak se pohybujeme životní cestou společně v míru a harmonii, nejen vzájemně, ale s celým kruhem života - zvířaty, ptáky, rybami, vodou, rostlinami, trávou, stromy, hvězdami, měsícem a hromem, měli bychom žít v míru a respektu ke všem těmto částem života.

Haudenosaunee nikdy neporušili tuto smlouvu. Nikdy jsme nepřijali zákon, který by někomu nařizoval, že nesmí na bohoslužbu. Nikdy jsme nikomu nenařizovali, že musí změnit svůj způsob života. Nikdy jsme nikomu nevnucovali, že náš způsob života je lepší než někoho jiného. Nikdy jsme nepřijali zákony, které by někomu nařizovaly, jak mají žít.

            Od roku 1613, kdy byla uzavřena první smlouva s přistěhovalci, až do války Američanů o nezávislost, Haudenosaunee uzavřeli něco mezi 50 až 60 smlouvami s  Holanďany, Francouzi a Angličany. V roce 1775 George Washington požádal Haudenosaunee, aby zůstali neutrálními ve válce Američanů o nezávislost a aby nebojovali na straně Britů.  V roce 1776 znovu zopakoval tuto prosbu.  Byl vyroben wampum. Nevím, kde teď je. Je zřejmě ukryt někde v archivech v nějakém muzeu či knihovně. Tento wampum jsme přijali a slíbili, že konfederace bude neutrální. Někteří z našich lidí, jako Joseph Brant (Mohawk), bojovali s Brity, ale ne jako členové konfederace, ale jako jedinci. Někteří z našich lidí měli přátele mezi kolonisty, a tak bojovali na jejich straně. Ale politicky jsme byli neutrální. Knihy však tvrdí něco jiného. Naši lidé bojovali na obou stranách.

Po válce o nezávislost George Washington řekl. "Musíme expandovat na západ. Ale stojí nám v cestě Šest národů." Proto vyslal generála Johna Sullivana v roce 1779, aby nás zničil. Armáda nám vypálila vesnice a všechny zásoby. Neměli jsme co jíst. Proto jsme pojmenovali George Washingtona jménem Hanadahguyus, což znamená ´Ničitel vesnic´. To je zvyk našich lidí. Když se podíváte na prezidenty USA, pochopíte, co říkám. Andrew Jackson, Harry Truman, Theodor Roosvelt, Franklin Delano Roosvelt, Jimmy Carter, Ronald Reagan. Kolik měst tito muži zničili? Stejně tak Bush i Clinton. Dokonce jedna z válečných lodí v Perském zálivu se jmenovala George Washington. Proto stále označujeme prezidenty USA jako ´Ničitele vesnic´.

V roce 1784 jsme ve Fort Stanwix uzavřeli smlouvu. Byla to naše vůbec první smlouva s USA. Byly určeny hranice, za kterými nesměli přistěhovalci obsazovat naši zemi. Ale přistěhovalci smlouvy nedodržovali. Pak následovaly další smlouvy. Jedna z nejdůležitějších je z roku 1794. Byla uzavřena v Canandaigua. Tato smlouva uznávala Šest národů a USA za rovnocenné partnery. Tato smlouva však byla porušena.

Ve zprávě Senátu USA podepsané prezidentem Nixonem v roce 1954 se píše, že USA nikdy neměly nárok na zemi Šesti národů. To znamená, že půda, na které Američané chodí v této části USA, je půdou Haudenosaunee. Je nutné, aby Američané dodržovali smlouvy. Jsou totiž jednou ze smluvních stran. Nejedná se pouze o nás, s indiány bylo uzavřeno více než 400 smluv.

 

Jsme suverénní národ

Irving mi promítá videoklipy z 80. let, které natočil zpěvák Steven van Zandt, dlouholetý člen kapely Bruce Springsteena E Street Band, známý spíše jako Little Steven. Tyto klipy upozorňovaly na porušování smluv mezi USA a indiány. V klipu, který se zaměřuje na události ve Wounded Knee zpočátku 70. let a na snahu o propuštění Leonarda Peltiera, mi ukazujeme několik mužů z Onondagy ve Wounded Knee, mezi nimi Orena Lyonse. Tyto klipy však MTV nikdy neodvysílala.

K angažovanosti Haudenosaunee (Irokézů) ve Wounded Knee říká. Jako jediní jsme se  přímo obrátili na politiky s tím, že víme, že armáda USA se snaží srovnat Wounded Knee se zemí. Řekli jsme, že nás přijde 16 Onondagů do Washingtonu. A taky jsme přišli. Neměli jsme se totiž čeho brát. Jako jediní totiž v naší rezervaci nepřijímáme žádné federální dávky, nemáme u nás žádný Úřad pro indiánské záležitosti (pozn.:tak je tomu v 99% indiánských rezervací USA), který by federální peníze přerozděloval. A proto jsme nezávislí a nemusíme se obávat, že bychom o tyto zdroje peněz přišli.  A pak naši muži stejně jako mnoho dalších indiánů ze všech různých komunit vyrazilo do Jižní Dakoty, do Wounded Knee.

Irving přerušuje své vyprávění a ukazuje mi irokézské pasy. Jsme suverénní národ. Máme vlastní vládu, která funguje na tradičním principu volby náčelníků a možnosti jejich odvolání, když nepracují dobře. Princip naší vlády přijali Američané. Byli v područí anglického krále. Kdo vládl ve Francii? Král. A v Holandsku? Evropané byli lidé, kteří nebyli schopni diskutovat o názorech. Bylo jim řečeno, že musí poslouchat toho, kdo vládl jejich zemi. Náš princip ale byl a je jiný. Vše probereme ve svém klanu, ať už úhoře, vlka, bobra, želvy či jiném, potom v rámci národa. A potom se najde společné řešení. Říkáme - spojme naše mysli dohromady. To je cesta, kterou Evropané neznali. Je samozřejmé, že lidé mají mnoho různých názorů. Ale člověk musí umět najít kompromis.

Máme vlastní zemi. Můžeme uzavírat smlouvy s jinými národy. Jezdíme po světě na vlastní pasy. Byli jsme s nimi ve více než 39 zemích. Nejsme občané USA. Jsme příslušníci národa Onondagů. Nevolíme v amerických volbách. Nepřijímáme federální dávky od USA. Všechny peníze a služby, které dostáváme, získáváme na základě smluv. Jako suverénní národ neakceptujeme federální a státní zákony, které porušují pojetí a obsah našich smluv.

Pro nás platí přírodní zákony. Jsem Onondaga. Žiju nedaleko jezera Onondaga. Toto jezero je jedno z nejvíce znečistěných jezer v USA. Musíme žít podle zákonů přírody. Tyto zákony jsou velice jednoduché. Musíme pít vodu, abychom přežili. Jak dlouho vydržíte bez vody? Ne příliš. Kolik dní. Málo. Pokud znečišťujete vodu tak, že ji nemůžete pít, směřujete k vyhynutí. Severně od tohoto jezera je další jezero, jezero Ontario. To je také znečištěné od rtuti. Je nám řečeno, že nesmíme jíst ryby z těchto jezer. Jaká škoda mít tato jezera kdysi tak čistá, nyní tak znečištěná a nesmět jíst ryby.

            Můj otec my vždy říkal: Když jdeš do lesů, vezmi si pouze to, co potřebuješ, když to potřebuješ a vše zpracuj.

Irving končí své vyprávění. Pouští mi film Incident at Oglala. Je to dokument o Leonardu Peltierovi. Stejná producentská skupina (spojená s Robertem Redfordem), natočila na základě tohoto dokumentu film Bouřlivé srdce, který jsme v ČR také mohli vidět.

A nezbývá, než jít spát a těšit se na další setkání…

 

Slova náčelníka Onondagů Irvinga Powlesse mladšího upravila a přeložila Lívia Šavelková
(článek byl otištěn ve Wampumu Neskenonu)